Jako dítě jsem seděl v zátoce ostrova na našem letním sídle, jedl sendviče a pil babiččin domácí jahodový džus, žádné starosti. Vzpomínám si na tu obrovskou radost nás dětí, když máma nebo táta vytáhli podomácku vyrobený rybářský prut s humry ve skleněné nádobě. Seděli jsme a nekonečně dlouho zírali na splávek v naději, že se nám na háček s návnadou zalíbí plotice nebo okoun.

Přesně tato vzpomínka se mi často vrací, ať už při lovu dalšího velkého nebo vzácně se vyskytujícího kapra, při zkoušení dalšího netlačeného úseku řeky při lovu štik nebo třeba při další misi do zasněžených lesů při hledání velkých zimních okounů.

Právě tato vzpomínka ve mně zažehne jiskru a udržuje můj zájem o rybaření stále znovu a znovu. Samozřejmě spolu se všemi krásnými vzpomínkami na dlouhou cestu. Ale ty malé plotice a okouni mě brzy nasměrovali k tomu, abych pokračoval v hledání dalšího vzrušujícího setkání. Ne nutně rekordní ryby, ale vždy nějaké cíle, které udržovaly plamen dostatečně silný. Takto většinou rád pokračuji v rybaření, stanovuji si projekty nebo výzvy pro sebe a kamarády rybáře, snažím se vytvořit nějaký plán a držet se ho, abychom zjistili, co to přinese nebo jestli se nám podaří prolomit šifru.

Hlavně se považuji za kapraře od pozdní puberty, jakmile jsem začal, nic jiného se mi nemohlo přiblížit. Velmi mi vyhovuje v běžném životě a splňuje všechna moje kritéria, jak mám rád rybaření, má tolik jiných rozměrů než chytání ryb. Také mi přinesl setkání s nejlepšími přáteli, které jsem kdy potkal, bratry na celý život.

Lov kaprů ve Skandinávii, ve Švédsku, kde jsem vyrůstal, a v Norsku, kde se nyní nacházím, je z hlediska vod velmi okrajový. Kapr je mezi obyčejnými lidmi (a úřady) považován za něco divného a cizího, a tak je jen nepatrné množství vod, kde se nějaký kapr skutečně vyskytuje. A ty, které ano, jsou obvykle řídce zarybněné, běhové vody téměř neexistují. Rybaření v tomto prostředí se všemi jeho samozřejmými problémy si opravdu užívám, zimy jsou samozřejmě kruté, na jezerech je led po dobu 5-6 měsíců, ale to k tomu patří. Mám tendenci toho v dnešní době maximálně využít a při čekání na jaro dokonce dost lovím dravce na ledu. Chladná zima vlastně přispívá k radosti, když přijde jaro a vy můžete konečně sbalit rybářské vybavení na led a vyrazit znovu na volnou vodu.