Zatímco pro většinu lidí, kterým je naše vášeň cizí, je rybaření většinou koníčkem, pro mě se v průběhu let skutečně stalo způsobem života. V současné době je téměř veškerý můj volný čas postaven na rybaření a dovolená je vždy naplánována tak, aby se co nejlépe hodila k pobytu na břehu. I když jsem si dobře vědom toho, že v životě je toho mnohem víc než jen rybaření (na což spousta rybářů zapomíná), jsem pevně přesvědčen, že bez něj by můj život nebyl stejný. Rybaření mě zavedlo na několik vzrušujících dobrodružství ve Francii a Itálii, kde jsem zdolával velké vodní nádrže a velké řeky, ale také v mé rodné zemi, Belgii, kde jsem svou vášeň prožíval do hloubky.

Bohužel pracovní povinnosti a s nimi spojené pracovní vytížení si v posledních letech vyžádaly mírnou změnu kurzu, takže se rybolov postupně zaměřil spíše na vody v Belgii než na cesty po Evropě. Ne že by to bylo za trest, k trestu má opravdu daleko, věřím, že naše země skrývá dobrou zásobu působivých ryb, které se dají lovit. To samé platí i o místech, kde můžeme lovit, protože je z čeho vybírat. Nerad lovím na stejných místech po celá léta, takže mám tendenci hodně cestovat, abych mohl lovit na různých typech vod, což činí můj čas na břehu mnohem zajímavějším. Ať už jsou to velké pískovny, kanály, komorní štěrkovny nebo vnitrozemská moře a řeky, pokud mě baví trávit čas snahou o úlovek, jsem ochoten investovat každou možnou minutu, kterou tam strávím.

Většinou mě zaujmou místa, kde ještě může dojít k překvapení, místa s malou zásobou starých šupinatých kaprů nebo místa, kde se drží kapři, které ne každý měl v rukou. Zvláště zajímavá jsou místa, kde kapři zůstávají bezejmenní nebo nevykazují stopy po předchozích úlovcích. Pokud jde o mě, dávám přednost honbě za výjimečnými rybami před pouhým lákáním na úlovek velké ryby, i když se nebráním tomu, když se tyto dvě věci spojí, že ano! Na mém kompasu je výběr místa často vyznačen alternativním směrem, než je ten, který většina kaprařů považuje za pravý sever. Moje rybaření a způsob, jakým ho prožívám, je čistě osobní záležitost a rozhodně se nikdy nemůže řídit nějakým novým humbukem, kolem kterého všichni blouzní.

Bez ohledu na to, kde rybařím, bez ohledu na to, co zrovna chytám, cítím se při každém pobytu na břehu jako naživu a vím, že je to život, který mě tak baví. Při sledování východu slunce nad větrnou jámou si uvědomuji, že moje víra se v mihotání prvních slunečních paprsků laskajících hladinu odráží mnohem jasněji, což mě nutí přemýšlet o skutečném smyslu života a nalézt klid v duši...