Tento "pocit"... Znáte ho. Téměř cítíte vůni vody dřív, než ji uvidíte. Když poprvé projíždíte bránou, po úzké lesní cestě, přes mlhou zahalené křoví... ať už je to kdekoli. Ta omamná vůně vrbového listí, býlí, vodního plevele a vlhkosti kopřivových záhonů nikdy nepřestane rozpalovat mé smysly.

Rád přijíždím za tmy k novému jezeru... nechávám si čas na bloudění po březích, aklimatizaci a přizpůsobení se prostředí. Získat skutečný "pocit", chcete-li. To je pro mě to pravé, "pocit". Rybaření musí mít cit, duši. Něco, co zaujme a roznítí představivost. Zrcadlová hladina jakéhokoli jezera je pro mě zrcadlem do jiné říše. V něm se skrývají sny, které mě ženou ven i za nejchladnějšího počasí, za nejtemnějších bouřlivých nocí a na časy mimo rodinu a přátele. Ten pocit tajemství, které se rozvíjí před očima, touha zažít vše, co vám příroda postaví do cesty, to je to, co mě inspiruje a žene dál, abych si tyto sny plnil. Z velké části je to odhad a představivost spojená se zkušenostmi s vodáctvím. Ale čas od času podmínky a okolnosti dovolí krátký pohled, do světa, který většina nerybářů nikdy nespatří. Jaký je to zážitek sledovat za úsvitu mastnou hladinu, jak se na pečlivě předem nastraženém místě v tichém zákoutí převrací podsadité zrcátko. Nebo hodiny strávené v zákoutí olše, kde se stíny míhají mezi plevelem v přehlížené zátoce. Tyto malé zážitky jsou tím, co na rybaření hledám a miluji a co udržuje oheň takříkajíc v plamenech.

Pro mě se úspěch neměří tím, co jsem ulovil nebo čeho jsem dosáhl, ale tím, co jsem zažil. Ty chvíle, kdy se držím za špice brolly, když se údolím v jednu hodinu ráno prohání silná bouře, nebo když sleduji, jak kocour táhne pětkrát většího zajíce na večeři skrz ostružiny. Tyhle věci jsou stejně výjimečné jako opatrné přenesení padesátileté Leney zpět do jejího starobylého domova v liliích.

Lov kaprů nejenže rozvíjí představivost, ale ve většině z nás, kteří máme to štěstí být "součástí" tohoto sportu, vyvolává silnou a vášnivou odezvu. to. Vždy se cítím poctěn, že mohu být součástí něčeho tak výjimečného, a nadále se na vše dívám "otevřenýma" očima.